PROČ BYSTE MĚLI CHTÍT JET DO OMÁNU?

Encyklopedie

Čím je Omán výjimečný a co vše tam uvidím a zažiju?

Sultanát Omán je pohádkové místo. Kdybychom v dnešním světě hledali stát, kam zasadit příběhy z pohádek Tisíc a jedna noc, byl by to právě Omán. Země, která si udržuje svou tradici a bohatou kulturu, je na druhou stranu velmi moderní, pokroková a tolerantní. Perla Orientu nabízí nádherné hory, hluboké rokle a údolí, nekonečnou poušť a tisíce kilometrů opuštěných pláží. Najdete tu také krásná historická města a vesnice. V rozlehlé zemi žije jen 3 miliony obyvatel, kteří jsou velmi přátelští a pohostinní. Je tu navíc naprosto bezpečno. Místní nejsou ani zvyklí zamykat si svá auta a domy. Omán je jednou z nejpřívětivějších destinací Blízkého východu.

Jaké jsou zájezdy do Ománu s CK HAMIDI?

Jako vždy autentické a v malých skupinách do 12 cestovatelů. Zaměřujeme se jak na největší lákladla této nádherné země, tak na méně známá, ale stejně fascinující místa. Procestujeme především sever Ománu s nádhernými a divokými horami, opuštěnými plážemi, písečnými dunami a autentickými vesnicemi a městy

NAŠE ZÁJEZDY DO OMÁNU

  • 13

    Poznávací zájezd do pohádkového Ománu za tím nejlepším, co nabízí. Krásné hory a kaňony s vodou, opuštěné pláže, staré tradiční vesničky i historická města

    Skupiny 6 - 12 osob

    Letecky z Prahy

    Náročnost

    Komfort

    Města

    Památky

    Příroda a venkov

    Místní život

    71 900 

    Záloha: 20%

    10.3. - 22.3.2023

    11.11. - 23.11.2023

    13

    Detail zájezdu

INFORMACE O OMÁNU

Historie a zvyklosti, příroda a podnebí, jídlo, praktické informace, mapa a mnoho dalšího

ZÁKLADNÍ INFORMACE O OMÁNU

Sultanát Omán

Omán je arabský stát v jihovýchodní části Arabského poloostrova, ležící na pobřeží při Arabském moři a Ománském zálivu. Na severu sousedí se Spojenými arabskými emiráty, na jihozápadě s Jemenem a na západě se Saúdskou Arábií.

  • ROZLOHA: 309 500 km²
  • NEJVYŠŠÍ BOD: Džabal aš-Šám (2 980 m n. m.)
  • ČASOVÉ PÁSMO: +4 od českého
  • POČET OBYVATEL: 4 758 215
  • JAZYK: arabština (úřední), angličtina, balúčština, urdština
  • NÁRODNOSTNÍ SLOŽENÍ: Arabové 90%, Balúčové, Bengálci, Hindové
  • NÁBOŽENSTVÍ: ibádijovští muslimové 75 %, sunnitští a šíitští muslimové, hinduisté
  • STÁTNÍ ZŘÍZENÍ: konstituční monarchie
  • HLAVNÍ MĚSTO: Maskat (1 288 330 obyvatel)
  • VZNIK: 1971 (nezávislost na Velké Británii)
  • HLAVA STÁTU: sultán Hajsám bin Tárik Saíd
  • MĚNA: ománský rijál (OMR)
  • TELEFONNÍ PŘEDVOLBA: +968

INFORMACE K CESTOVÁNÍ DO OMÁNU

  • CESTOVNÍ DOKLAD: Občané ČR potřebují pas platný alespoň 6 měsíců po plánovaném návratu! Razítko z Izraele není problém.
  • VÍZA A REŽIM VSTUPU: Ke vstupu do země je potřebné získat turistická víza. Pokud vaše cesta nepřesáhne délku pobytu 14 dnů a má pouze turistický účel, je možné získat víza zdarma na mezinárodních letištích nebo hraničních přechodech. Povinností je prokázat se rezervací hotelu, zpáteční letenkou a platným cestovním pojištěním. Pokud tuto podmínku nesplňujete, je potřeba zažádat o víza v online aplikaci https://evisa.rop.gov.om
  • ČESKÝ ZASTUPITELSKÝ ÚŘAD: Honorární konzulát Maskat a Velvyslanectví Rijád
  • PENÍZE: Většina velkých hotelů, restaurací a obchodů přijímá mezinárodní platební karty a ve městech jsou bankomaty. Přesto je Omán spíše hotovostní ekonomikou a doporučujeme mít u sebe stále její dostatek. V zemi si můžete směnit eura nebo dolary.
  • DŮLEŽITÁ ČÍSLA: Univerzální tísňová linka: 9999
  • INTERNET A TELEFON: Roamingové poplatky za data a volání jsou velmi vysoké. Zvažte proto pořízení místní SIM karty. Wi-Fi zdarma je dostupná ve většině hotelů a restaurací.
  • ELEKTŘINA: Elektrický proud je 240V/50 Hz, zásuvky jsou 2 kolíkové, kruhové a plochá vidlička bez uzemňovacího kolíku funguje bez problému. Setkat se ale můžete i se zástrčkami britského typu a proto doporučujeme cestovní adaptér.
  • CELNÍ PŘEDPISY: Je možno dovézt 2 litry alkoholu a 400 ks cigaret

INFORMACE K CESTOVÁNÍ DO OMÁNU

  • CESTOVNÍ DOKLAD: Občané ČR potřebují pas platný alespoň 6 měsíců po plánovaném návratu! Razítko z Izraele není problém.
  • VÍZA A REŽIM VSTUPU: Ke vstupu do země je potřebné získat turistická víza. Pokud vaše cesta nepřesáhne délku pobytu 14 dnů a má pouze turistický účel, je možné získat víza zdarma na mezinárodních letištích nebo hraničních přechodech. Povinností je prokázat se rezervací hotelu, zpáteční letenkou a platným cestovním pojištěním. Pokud tuto podmínku nesplňujete, je potřeba zažádat o víza v online aplikaci https://evisa.rop.gov.om
  • ČESKÝ ZASTUPITELSKÝ ÚŘAD: Honorární konzulát Maskat a Velvyslanectví Rijád
  • PENÍZE: Většina velkých hotelů, restaurací a obchodů přijímá mezinárodní platební karty a ve městech jsou bankomaty. Přesto je Omán spíše hotovostní ekonomikou a doporučujeme mít u sebe stále její dostatek. V zemi si můžete směnit eura nebo dolary.
  • DŮLEŽITÁ ČÍSLA: Univerzální tísňová linka: 9999
  • INTERNET A TELEFON: Roamingové poplatky za data a volání jsou velmi vysoké. Zvažte proto pořízení místní SIM karty. Wi-Fi zdarma je dostupná ve většině hotelů a restaurací.
  • ELEKTŘINA: Elektrický proud je 240V/50 Hz, zásuvky jsou 2 kolíkové, kruhové a plochá vidlička bez uzemňovacího kolíku funguje bez problému. Setkat se ale můžete i se zástrčkami britského typu a proto doporučujeme cestovní adaptér.
  • CELNÍ PŘEDPISY: Je možno dovézt 2 litry alkoholu a 400 ks cigaret

BEZPEČNOST A ZVYKLOSTI V OMÁNU

Omán je velmi bezpečnou zemí a běžná kriminalita je na minimální úrovni. Také riziko teroristických útoků je zanedbatelné.

​Omán je země s relativně liberálním přístupem k prosazování zásad islámského náboženství. Jedná se o jedinou zemi světa, kde je nejrozšířenější formou islámu tzv. ibadía, což je větev která není ani sunnitská ani šíitská. Muži chodí většinou v tradičních bílých hábitech s čapkou na hlavě a ženy v černém. U žen ve městech se ale toleruje běžný, evropský způsob oblečení, obecně je však doporučováno respektovat místní kulturní a náboženské tradice a vyvarovat se potenciálně urážlivých aktů, zejména během postního měsíce Ramadánu a při návštěvě významných muslimských míst. Během Ramadánu se nesmí na veřejnosti jíst, pít či kouřit.

​Omán je absolutistickou monarchií v jejímž čele je už druhá generace osvícených monarchů.

​Ománci jsou velmi společenští a obzvláště na venkově a v malých městech s vámi rádi prohodí pár slov nebo vás i pozvou na čaj. I běžná konverzace v obchodech nebo na ulici se většinou protáhne. V zemi žije také hodně cizinců, kteří tu pracují jako námezdní síla. Především z Indie, Pákistánu a dalších asijských zemí. I oni se k cizincům chovají velmi slušně.

​Omán má velký smysl pro pořádek a dbá o čistotu v ulicích i ochranu přírody, což pro arabské země není zrovna běžné. Jsou tu vysoké pokuty za odhazování odpadků, rozdělávání ohňů v místech, která k tomu nejsou určená, ale i plivání nebo třeba jízdu špinavým autem. Jsou tu také zakázány igelitové tašky.

​Řízení v Ománu je bezproblémové. Na kvalitních silnicích se vesměs dodržují předpisy a provoz je na poměry arabského světa velmi spořádaný.

PŘÍRODA A PODNEBÍ V OMÁNU

Omán leží mezi 16° a 28° severní šířky a 52° a 60° východní délky.Většinu středního Ománu pokrývá rozsáhlá štěrková pouštní pláň, na severním a jihovýchodním pobřeží se rozkládají horské masivy, v nichž leží hlavní města země: hlavní město Maskat, Sohar a Sur na severu a Salalah na jihu a Musandam. Podnebí Ománu je horké a suché ve vnitrozemí a vlhké podél pobřeží. V minulých epochách byl Omán pokryt oceánem, o čemž svědčí velké množství zkamenělých mušlí nalezených v oblastech pouště vzdálených od moderního pobřeží.

​Podnebí

Stejně jako zbytek Perského zálivu má Omán obecně jedno z nejteplejších podnebí na světě – letní teploty v Maskatu a severním Ománu dosahují v průměru 30 až 40 °C. V Ománu je málo srážek, v Maskatu spadne ročně v průměru 100 mm srážek, a to převážně v lednu. Na jihu v oblasti pohoří Dhofar poblíž Salalahu panuje podnebí podobné tropickému a od konce června do konce září se zde vyskytují sezónní srážky, které jsou důsledkem monzunových větrů z Indického oceánu, takže letní vzduch je nasycen chladnou vlhkostí a hustou mlhou. Letní teploty v Salalahu se pohybují od 20 do 30 °C, což je ve srovnání se severním Ománem poměrně chladné.

V horských oblastech spadne více srážek a roční úhrn srážek ve vyšších partiích Džabal Achdaru pravděpodobně přesahuje 400 mm. Nízké teploty v horských oblastech vedou jednou za několik let ke vzniku sněhové pokrývky. V některých částech pobřeží, zejména v blízkosti ostrova Masíra, někdy během roku vůbec neprší. Podnebí je obecně velmi horké, v horkém období od května do září dosahují teploty kolem 54 °C. Sucho a omezené srážky přispívají k nedostatku vody v zemi. Udržení dostatečných zásob vody pro zemědělské a domácí účely je jedním z nejpalčivějších environmentálních problémů Ománu, který má omezené obnovitelné zdroje vody.

​Biodiverzita

V Ománu se vyskytují pouštní keře a pouštní trávy, které jsou běžné v jižní Arábii, ale vegetace je řídká na vnitrozemské náhorní plošině, která je z velké části tvořena štěrkovou pouští. Díky většímu množství monzunových srážek v Dhofaru a v horách je tamní porost v létě bujnější; na pobřežních rovinách Dhofaru hojně rostou kokosové palmy a v kopcích se pěstuje kadidlovník, hojný je oleandr a různé druhy akácií. Pohoří Al Hadžar je samostatnou ekoregionální oblastí, nejvyšším bodem východní Arábie s volně žijícími živočichy včetně tahra arabského.

Mezi původní savce patří levhart, hyena, liška, vlk, zajíc, přímorožec a kozorožec. Mezi ptáky patří sup, orel, čáp, drop, koroptev arabská, včelojed, sokol a pták sluneční. V roce 2001 žilo v Ománu devět ohrožených druhů savců, pět ohrožených druhů ptáků a devatenáct ohrožených druhů rostlin. Byly vydány dekrety na ochranu ohrožených druhů, včetně leoparda arabského, přímorožce arabského, gazely horské, gazely goiterské, tahra arabského, želvy zelenavé, želvy ostřížovité a želvy olivové. Arabian Oryx Sanctuary je však vůbec první lokalitou, která byla vyškrtnuta ze seznamu světového dědictví UNESCO poté, co se vláda v roce 2007 rozhodla zmenšit rozlohu této lokality o 90 %, aby uvolnila cestu těžařům ropy.

PŘÍRODA A PODNEBÍ V OMÁNU

Omán leží mezi 16° a 28° severní šířky a 52° a 60° východní délky.Většinu středního Ománu pokrývá rozsáhlá štěrková pouštní pláň, na severním a jihovýchodním pobřeží se rozkládají horské masivy, v nichž leží hlavní města země: hlavní město Maskat, Sohar a Sur na severu a Salalah na jihu a Musandam. Podnebí Ománu je horké a suché ve vnitrozemí a vlhké podél pobřeží. V minulých epochách byl Omán pokryt oceánem, o čemž svědčí velké množství zkamenělých mušlí nalezených v oblastech pouště vzdálených od moderního pobřeží.

​Podnebí

Stejně jako zbytek Perského zálivu má Omán obecně jedno z nejteplejších podnebí na světě – letní teploty v Maskatu a severním Ománu dosahují v průměru 30 až 40 °C. V Ománu je málo srážek, v Maskatu spadne ročně v průměru 100 mm srážek, a to převážně v lednu. Na jihu v oblasti pohoří Dhofar poblíž Salalahu panuje podnebí podobné tropickému a od konce června do konce září se zde vyskytují sezónní srážky, které jsou důsledkem monzunových větrů z Indického oceánu, takže letní vzduch je nasycen chladnou vlhkostí a hustou mlhou. Letní teploty v Salalahu se pohybují od 20 do 30 °C, což je ve srovnání se severním Ománem poměrně chladné.

V horských oblastech spadne více srážek a roční úhrn srážek ve vyšších partiích Džabal Achdaru pravděpodobně přesahuje 400 mm. Nízké teploty v horských oblastech vedou jednou za několik let ke vzniku sněhové pokrývky. V některých částech pobřeží, zejména v blízkosti ostrova Masíra, někdy během roku vůbec neprší. Podnebí je obecně velmi horké, v horkém období od května do září dosahují teploty kolem 54 °C. Sucho a omezené srážky přispívají k nedostatku vody v zemi. Udržení dostatečných zásob vody pro zemědělské a domácí účely je jedním z nejpalčivějších environmentálních problémů Ománu, který má omezené obnovitelné zdroje vody.

​Biodiverzita

V Ománu se vyskytují pouštní keře a pouštní trávy, které jsou běžné v jižní Arábii, ale vegetace je řídká na vnitrozemské náhorní plošině, která je z velké části tvořena štěrkovou pouští. Díky většímu množství monzunových srážek v Dhofaru a v horách je tamní porost v létě bujnější; na pobřežních rovinách Dhofaru hojně rostou kokosové palmy a v kopcích se pěstuje kadidlovník, hojný je oleandr a různé druhy akácií. Pohoří Al Hadžar je samostatnou ekoregionální oblastí, nejvyšším bodem východní Arábie s volně žijícími živočichy včetně tahra arabského.

Mezi původní savce patří levhart, hyena, liška, vlk, zajíc, přímorožec a kozorožec. Mezi ptáky patří sup, orel, čáp, drop, koroptev arabská, včelojed, sokol a pták sluneční. V roce 2001 žilo v Ománu devět ohrožených druhů savců, pět ohrožených druhů ptáků a devatenáct ohrožených druhů rostlin. Byly vydány dekrety na ochranu ohrožených druhů, včetně leoparda arabského, přímorožce arabského, gazely horské, gazely goiterské, tahra arabského, želvy zelenavé, želvy ostřížovité a želvy olivové. Arabian Oryx Sanctuary je však vůbec první lokalitou, která byla vyškrtnuta ze seznamu světového dědictví UNESCO poté, co se vláda v roce 2007 rozhodla zmenšit rozlohu této lokality o 90 %, aby uvolnila cestu těžařům ropy.

OMÁNSKÁ KUCHYNĚ

Tradiční ománská kuchyně se točí kolem dvou hlavních jídel: šuvy a rýže biryani. Šuva je jehněčí maso vařené v jámě na ohni po dobu dvou dnů a podává se na svátek Íd, na konci ramadánu a jeden lunární měsíc po ramadánu. Je to příležitost, kdy se rodina sejde a společně jí, přičemž se sedí na polštářích. Dá se shrnout do jediného slova: sdílení, protože se nejedná o žádné talíře; každý se obsluhuje sám z velkých přetékajících táců umístěných uprostřed kruhu.

Rýže biryani, napuštěná šafránem, se podává na velkém talíři. Může se připravovat s hovězím, jehněčím, kuřecím nebo dokonce rybou (často tuňákem), která se opéká na ohni. Rýže se ochutí omáčkou z rajčat, cibule a pepře. Vše se jí s malým salátem ze syrové zeleniny. Existuje i alternativa grilování: kuřecí nebo jehněčí špízy se marinují v jogurtu a koření a poté se grilují. Rýže biryani se jí na venkovních rodinných piknicích na podložce rozložené na zemi. Najdete ji také v malých kavárnách, které se nacházejí u každé mešity, na čerpacích stanicích nebo podél silnic… Tyto restaurace nabízejí malé soukromé prostory a vy si ji můžete dopřát buď posezením na žlutooranžovém koberci, nebo zvolit variantu s sebou.

K uhašení žízně

Ománci pijí jako nápoj kolu nebo Mountain Dew, jakýsi zelený chemický nealkoholický nápoj… Oblíbili si také čerstvě vymačkané džusy… a není to tu jen obyčejný pomerančový džus! Citronovo-mátový, mangový nebo ananasový… opravdová lahůdka!

Alkohol je zde zakázán, takže ho expati najdou v hotelových barech, které mají licenci.

​Národním nápojem je ale káva, která se zde, stejně jako v jiných arabských zemí, připravuje s aromatickým kardamomem. Ke kávě se většinou podávají místní datle, jejichž je Omán významným producentem. Káva a datle jsou symbol ománské pohostinnosti.

HISTORIE OMÁNU

Historie Ománu sahá až do doby 5000 let př. n. l., tedy do doby před islámem, kdy byl region Dhofar centrem obchodu s kadidlem. Dhofar byl známý tím, že se zde nacházely nejcennější kadidlovníky, a to díky krásným monzunovým obdobím, kterými byl požehnán.

Podle legend z historie Ománu bylo kadidlo z dhofárských stromů tak výjimečné, že královna ze Sáby jednou navštívila krále Šalamouna a nesla mu tekutinu z dhofárských kadidlovníků. Kvalita kadidla a strategická poloha Ománu z něj učinily centrum obchodu do oblastí Persie, Indie i Afriky.

V roce 1507 se Portugalci dozvěděli o výhodné obchodní poloze Ománu a vtrhli do země, aby ochránili své námořní cesty do Indie. Zaútočili na ománské přístavy a podařilo se jim kolonizovat ománská pobřežní města: Omanské ostrovy se rozrostly o další města: Maskat, Sur a Sohar. Pobřeží Ománu ovládali přibližně 150 let, dokud je místní ománské kmeny nevyhnali. Podle historie Ománu toho po sobě Portugalci mnoho nezanechali, nicméně pozůstatky jejich koloniální architektury jsou stále patrné v mnoha historických pevnostech Ománu.

Ománská země získala kolem roku 1800 ekonomickou moc, protože její výhodná poloha a znalosti Portugalců jí pomohly ovládnout cizí země. Získali přístup do Íránu a Pákistánu a kolonizovali Zanzibar, Mombasu a keňské mořské pobřeží. V této době byla země známá jako Maskat a Omán a měla dva různé vůdce, sultána a imáma, ibádhistického vůdce.

​Zanzibar byl důležitým regionem ománské říše, protože ománský sultán Sa’id ibn Sultán se zde rozhodl trvale žít. Postavil zde krásné paláce a zahrady a podařilo se mu posílit ekonomiku regionu zavedením mnoha druhů koření.

Brzy po Sa’idově smrti v roce 1856 však byla oblast rozdělena mezi jeho dva syny kvůli jejich rivalitě. Jeden z nich se stal zanzibarským sultánem, zatímco druhý vládl Ománu. Toto rozdělení tedy přerušilo spojení Ománu a Zanzibaru.

V roce 1938 získal vládu nad Ománem nový sultán Said bin Tajmúr. Kvůli svému přesvědčení a konzervativnímu způsobu života se však Said stavěl proti změnám a oddělil Omán od světa. To mělo obrovský dopad na ekonomiku země, neboť Omán upadl do chudoby. Vzrostla negramotnost a dětská úmrtnost a obyvatelstvo se začalo proti sultánovi bouřit. Nepokoje se uklidnily, jakmile se Saidův syn Kábús zmocnil trůnu a vykázal svého otce do Londýna, kde žil až do své smrti. To znamenalo zásadní bod v dějinách Ománu.

Poté, co se sultán Kábús zmocnil trůnu, došlo v zemi k hospodářskému rozmachu. Změnil název země na Sultanát Omán a posílil zemi jako celek. Modernizoval hospodářství a Omán začal vyvážet ropu. Kvalita života lidí se výrazně zlepšila a zároveň byla nastartována jeho společenská a kulturní renesance. Příjmy z ropy byly investovány do výstavby škol, nemocnic a národní infrastruktury. Země konečně mohla využít své obchodní polohy k dalšímu růstu a zlepšení svého hospodářství.

Náboženské dějiny Ománu

Omán přijal islámské náboženství již za života proroka Mohameda. V 6. století obdrželi dva ománští králové dopis od proroka Mohameda, který je vybízel, aby konvertovali k jeho náboženství. Oba králové, Abd a Džajfar, to studovali a zvažovali, ale rychle se nechali přesvědčit a konvertovali. Brzy byl islám v Ománu přijat snadno, bez nátlaku. To vedlo Proroka Mohameda k prohlášení: „Milosrdenství Boží budiž lidu Al Ghubaira (lidu Ománu)… Uvěřili ve mne, ačkoli mě neviděli“.

Později Abd a Džajfar vyhnali Peršany, kteří ovládali Maskat i Omán, a dokázali sjednotit arabské kmeny v národ. Přibližně 50 let po smrti proroka Mohameda se v Ománu zformovala denominace islámu, která se nazývala Ibádí. Předcházelo sunnitské i šíitské nadvládě v obou regionech. V současnosti je Omán jedinou muslimskou zemí na světě, kde má většinu obyvatelstva ibádí.

​Ibádí je hlavní formou islámu, která se stále praktikuje na Zanzibaru a v Ománu. Ibádí se od větších denominací islámu liší tím, že zavrhuje praxi qunut (určité pozice ve stoje při modlitbách). Kromě toho věří, že Bůh nebude přítomen v soudný den. Na rozdíl od sunnitů, kteří věří, že když se člověk ocitne v pekle, zůstane tam jen krátkou dobu, ibádí věří, že když se člověk ocitne v pekle, zůstane tam navždy.

Dlouhou dobu mnoho muslimů odmítalo považovat ibádismus za součást islámu. Ve 20. století však interakce mezi ibádisty a ostatními islámskými komunitami vzrostly. Na druhou stranu ibádisté byli vždy spojeni s ostatními muslimy, i když se nejednalo o ibádisty.

Nyní, ačkoli je Omán oficiálně islámskou zemí, vychází vstříc všem náboženským skupinám. Existuje zde malá komunita indických hinduistů, kterou tvoří přistěhovalci a zahraniční občané, a také mizivé procento křesťanů. Většina kostelů a chrámů v Ománu byla postavena na pozemcích, které sultán daroval nemuslimům k uctívání. Historie Ománu prošla dlouhou cestou a postupně formovala národ do dnešní krásné podoby.

HISTORIE OMÁNU

Historie Ománu sahá až do doby 5000 let př. n. l., tedy do doby před islámem, kdy byl region Dhofar centrem obchodu s kadidlem. Dhofar byl známý tím, že se zde nacházely nejcennější kadidlovníky, a to díky krásným monzunovým obdobím, kterými byl požehnán.

Podle legend z historie Ománu bylo kadidlo z dhofárských stromů tak výjimečné, že královna ze Sáby jednou navštívila krále Šalamouna a nesla mu tekutinu z dhofárských kadidlovníků. Kvalita kadidla a strategická poloha Ománu z něj učinily centrum obchodu do oblastí Persie, Indie i Afriky.

V roce 1507 se Portugalci dozvěděli o výhodné obchodní poloze Ománu a vtrhli do země, aby ochránili své námořní cesty do Indie. Zaútočili na ománské přístavy a podařilo se jim kolonizovat ománská pobřežní města: Omanské ostrovy se rozrostly o další města: Maskat, Sur a Sohar. Pobřeží Ománu ovládali přibližně 150 let, dokud je místní ománské kmeny nevyhnali. Podle historie Ománu toho po sobě Portugalci mnoho nezanechali, nicméně pozůstatky jejich koloniální architektury jsou stále patrné v mnoha historických pevnostech Ománu.

Ománská země získala kolem roku 1800 ekonomickou moc, protože její výhodná poloha a znalosti Portugalců jí pomohly ovládnout cizí země. Získali přístup do Íránu a Pákistánu a kolonizovali Zanzibar, Mombasu a keňské mořské pobřeží. V této době byla země známá jako Maskat a Omán a měla dva různé vůdce, sultána a imáma, ibádhistického vůdce.

​Zanzibar byl důležitým regionem ománské říše, protože ománský sultán Sa’id ibn Sultán se zde rozhodl trvale žít. Postavil zde krásné paláce a zahrady a podařilo se mu posílit ekonomiku regionu zavedením mnoha druhů koření.

Brzy po Sa’idově smrti v roce 1856 však byla oblast rozdělena mezi jeho dva syny kvůli jejich rivalitě. Jeden z nich se stal zanzibarským sultánem, zatímco druhý vládl Ománu. Toto rozdělení tedy přerušilo spojení Ománu a Zanzibaru.

V roce 1938 získal vládu nad Ománem nový sultán Said bin Tajmúr. Kvůli svému přesvědčení a konzervativnímu způsobu života se však Said stavěl proti změnám a oddělil Omán od světa. To mělo obrovský dopad na ekonomiku země, neboť Omán upadl do chudoby. Vzrostla negramotnost a dětská úmrtnost a obyvatelstvo se začalo proti sultánovi bouřit. Nepokoje se uklidnily, jakmile se Saidův syn Kábús zmocnil trůnu a vykázal svého otce do Londýna, kde žil až do své smrti. To znamenalo zásadní bod v dějinách Ománu.

Poté, co se sultán Kábús zmocnil trůnu, došlo v zemi k hospodářskému rozmachu. Změnil název země na Sultanát Omán a posílil zemi jako celek. Modernizoval hospodářství a Omán začal vyvážet ropu. Kvalita života lidí se výrazně zlepšila a zároveň byla nastartována jeho společenská a kulturní renesance. Příjmy z ropy byly investovány do výstavby škol, nemocnic a národní infrastruktury. Země konečně mohla využít své obchodní polohy k dalšímu růstu a zlepšení svého hospodářství.

Náboženské dějiny Ománu

Omán přijal islámské náboženství již za života proroka Mohameda. V 6. století obdrželi dva ománští králové dopis od proroka Mohameda, který je vybízel, aby konvertovali k jeho náboženství. Oba králové, Abd a Džajfar, to studovali a zvažovali, ale rychle se nechali přesvědčit a konvertovali. Brzy byl islám v Ománu přijat snadno, bez nátlaku. To vedlo Proroka Mohameda k prohlášení: „Milosrdenství Boží budiž lidu Al Ghubaira (lidu Ománu)… Uvěřili ve mne, ačkoli mě neviděli“.

Později Abd a Džajfar vyhnali Peršany, kteří ovládali Maskat i Omán, a dokázali sjednotit arabské kmeny v národ. Přibližně 50 let po smrti proroka Mohameda se v Ománu zformovala denominace islámu, která se nazývala Ibádí. Předcházelo sunnitské i šíitské nadvládě v obou regionech. V současnosti je Omán jedinou muslimskou zemí na světě, kde má většinu obyvatelstva ibádí.

​Ibádí je hlavní formou islámu, která se stále praktikuje na Zanzibaru a v Ománu. Ibádí se od větších denominací islámu liší tím, že zavrhuje praxi qunut (určité pozice ve stoje při modlitbách). Kromě toho věří, že Bůh nebude přítomen v soudný den. Na rozdíl od sunnitů, kteří věří, že když se člověk ocitne v pekle, zůstane tam jen krátkou dobu, ibádí věří, že když se člověk ocitne v pekle, zůstane tam navždy.

Dlouhou dobu mnoho muslimů odmítalo považovat ibádismus za součást islámu. Ve 20. století však interakce mezi ibádisty a ostatními islámskými komunitami vzrostly. Na druhou stranu ibádisté byli vždy spojeni s ostatními muslimy, i když se nejednalo o ibádisty.

Nyní, ačkoli je Omán oficiálně islámskou zemí, vychází vstříc všem náboženským skupinám. Existuje zde malá komunita indických hinduistů, kterou tvoří přistěhovalci a zahraniční občané, a také mizivé procento křesťanů. Většina kostelů a chrámů v Ománu byla postavena na pozemcích, které sultán daroval nemuslimům k uctívání. Historie Ománu prošla dlouhou cestou a postupně formovala národ do dnešní krásné podoby.

INTERAKTIVNÍ MAPA OMÁNU